V pátek 5.června jsem absolvovala s dětmi ( a za pomoci babičky, za což jí děkuji) dvě návštěvy u doktorů. Ráno v Litomyšli ortopedickou prohlídku v šesti týdnech a odpoledne u naší dětské paní doktorky šestitýdenní prohlídku.
Těšila jsem se, že už nebudeme muset dávat široké balení, ale to jsme tedy byla zklamaná. Sice má Eliška krásná jadýrka, což prý ani není běžné v tomto věku - znamená to, že jí ve výživě nic nechybí. Nicméně stříšky nejsou nic moc ( prý porod koncem pánevním k tomu dost přispěl - opět bylo velké divení, že jsem takhle rodila), takže jsme dostali dečku - uvidíte to na fotkách. Elišce to nijak nevadí, ale noci jsou podstatně horší - dávala jsem ji spát na bok, jednak kvůli blinkání a taky byla klidnější, když leží na zádech, pořád rozhazuje rukama a to ji budí. Hlavně ta první noc s dečkou stála za to, pak Michal vymyslel systém, jak ji podložit, aby byla na boku, ale stejně to spaní není ono. Zatím má dečku na pět týdnů, uvidíme, je to docela teplý, snad to bude stačit, aby to nemusela mít přes léto, kdy bude teplo.
U naší paní doktorky to bylo veselejší, Eliška váží 4,7 kg a měří 58 cm, takže krásně roste. V týdnu jsme se viděly s Honzíkem Simonidesem, zdál se mi větší než Eliška, ale Eliška má rozhodně větší tvářičky a vypadá jako bumbrlíček. Honzík má zas faldíky a v těle není takové tintítko. Prostě je to chlap. Teď odjel i s maminkou na Moravu na dva týdny, až se vrátí, uděláme konečně nějaké fotky. Děti už se smějou, povídají a za dva týdny to bude určitě pokrok a bude s nima větší sranda.
První úsměv na maminku byl 6. června, a od té doby se Eliška směje často a hodně povídá, dlouho vydrží dívat se a pozorovat okolí. Nad přebalovacím pultem má obrázek medvídka a žirafy a ty miluje, pozoruje je už delší dobu a teď se na ně při koupání a následném mazání pořád směje. Doufám, že se mi podaří ten úsměv brzo vyfotit.
Mějte se hezky, příště vám napíše něco Eliška.