Tak jsme absolvovaly s Eliškou dvouměsíční prohlídku. Sice až 26.června, protože paní doktorka byla za dcerou v Anglii, ale přece. Ve čtvrtek jsme byli u Míši, podívat se na Honzíka, ten už má přes 6 kilo a tak nás o kilo předhonil, protože Eliška měla v pátek rovných 5,2 kg. Je ale pravda, že Honza je kus chlapa, Eliška má sice tvářičky, ale tělíčko spíš hubené, je hodně dlouhá. A když to porovnám s Pepou, on určitě jedl víc. Kdybych věděla, že pak už jídlu moc nedá, víc bych si to užila J.
Eliška dělá pokroky. Krásně drží hlavičku, už i pase koníčky, i když na břiše ji to teda moc nebaví, ale pokud ji někdo drží v náručí trochu šikmo, vypadá to, že si sedne. Když leží na zádech a vezmu ji za ručičky, zvedá se. S ručičkama si hodně hraje, vypadá to, jako když si počítá prsty, jindy zase jako když se modlí. Ráda si je strká do pusy, už tam měla i palec, ale já jí pořád cpu dudlík, aby si necucala palec jako Pepča, mám pocit, že dudlík se líp odnaučuje.. a posledních pár dní začala opravdu hodně povídat, když jí zpívám, zpívá se mnou a je to moc roztomilý.
Trénujeme nošení v šátku, byli jsme na úřadě zaplatit popelnice ( Pepa tam nechtěl sám skočit, chvíli o tom sice uvažoval, ale pak usoudil, že je na to ještě malej..).
Jinak Pepa je na sestřičku moc hodný, když ji hlídá a ona zrovna brečí, dokonce jí i zpívá. Umí jí rozhoupat rybičky nebo pustit kolotoč nad postýlkou, dává jí dudlík a ňuchňá se s ní, jen když si zrovna hraje, a Eliška nadává, říká mi, ať ji vezmu, že to nevydrží J.
Taky poprvé koupal tatínek, usoudil, že už je Eliška dost velká a tak se toho může odvážit. Sice jí u toho říkal jiné věci než já, ale jinak to zvládl na jedničku.
A tento víkend jsme byli v Mýtě, na oslavě, byla tady Stáňa, takže si Eliška užila tetu. A byl se za ní ve středu podívat děda Jenda, máme s ním i fotku. Elišce přivezl plínky a oblečky, hlavně punčocháčky jsou fakt nádherný..
A nesmím zapomenout na premiéru v houpačce, táta konečně koupil všechno, co na to potřeboval a tak se Eliška může houpat, když budu třeba v kuchyni vařit nebo šít. I když ani v houpačce nespí dlouho, je to taková sůva a přes den spí tak 15-20 min, víc v jednom kuse ani náhodou a to dokonce ani v kočárku. Ale je moc hodná, trochu kňourá chvilku předtím, než usne a sem tam ji bolí bříško. Ale i s bříškem je to čím dál lepší, dokonce jsem se odvážila si dát do jídla jednu jarní cibulku a v pohodě to zvládla.
To je asi všechno podstatné, zase se ozveme. A Vy taky napište nebo se stavte.
