Ahoj,
hrozně to uteklo a už máme říjen, takže už měsíc je náš Pepa školák a Elišce bude za pár dní 6 měsíců. Má 67 cm a 7,16 kg. Je drobnější, než byl Pepa, ten měl téměř 9 kg, takže musíme dokupovat nějaké oblečení, nedostávají se nám potřebné velikosti. Eliška má za sebou všechna očkování hexavakcínou, naštěstí bez reakce, a taky už jsme stihly absolvovat všechna plavání ve vaně, podívejte se na fotky, jednou s námi byl taťka a udělal hezké obrázky.
Když už jsem začala Eliškou, připojím ještě pár slov o ní. Je to moc hodná holčička, ráda se směje, i když si dost vybírá na koho. Spolehlivě ji rozesměje Pepa, ten ani nemusí dělat žádné opičky, prostě přijde ze školy, začne mluvit a Eliška vypadá, že by se k němu nejradši rozběhla. Pořád by chtěla sedět, i když sama se ještě neudrží, ale v kočárku ležet nechce, pokud nespí, takže už jsme museli udělat pokus a trochu ji podepřít, aby aspoň na chvíli viděla. Honzík Simonides je v kočárku na břiše a pozoruje okolí, ale Elišce se na břiše moc nelíbí, takže ji to dlouho nebaví. Ale už se to zlepšuje, jak se začala otáčet sem tam, i když po chvíli ji stejně začne štvát, že se nemůže pohybovat dopředu, ačkoli se moc snaží a začne se rozčilovat. Hodně povídá a zpívá, ukazuje, jak je veliká, po všem sahá, pořád ručičkama škrábe, i mě neustále tou zadní rukou drbe, když ji kojím.Miluje cucat si palec u nohy, takže má věčně mokré ponožky. 5.října měla svátek, dostala nějakou parádu a panenku Emilku, která hrká a šustí, takže tu s sebou teď všude vozíme. Jinak je to moje druhé nespavé dítě, přes den spí hodně málo, sice třeba třikrát za odpoledne, ale čtvrt hodinka jí obvykle stačí, takže toho během jejího spánku moc nestihnu. Zatím mě ale nechá hodně si toho udělat, i když nespí, zavařily jsme spolu přes léto asi devět druhů marmelád, nebojí se ani vysavače, takže všechno děláme spolu. V noci to taky není žádná sláva, občas má nějakou noc, kdy se asi potřebuje dospat, takže to se vzbudí třeba jen dvakrát, ale výjimkou nejsou ani noci, kdy vstává po hodině. Jelikož i nás Pepča k nám pořád chodí skoro každou noc, je to někdy náročné. Ale když ráno vstanu, hned na to zapomenu a miluju je, samozřejmě :-). Co se týká mluvení, ani nevím, jestli by už podle literatury měla něco říkat, já nic nečtu, umí nějaké slabiky, ale spíš jednu nahrazuje druhou, než že by si je pamatovala to zásoby. Takže nějaké samohlásky, ty umí dost křičet, pak brr, prr, tu, jednou řekla i „amam“, to mě teda zrovna potřebovala, ale už to nezopakovala, takže náhoda. Ale říkám jí hodně říkadla, a pořád zpíváme, tak třeba toho“tátu“už řekne brzo:-).
No a teď Pepa: nastoupil do první třídy, já z toho mám pocity smíšené, je to úplně jiný školák než jsem byla já ( byla jsem samozřejmě hodná, vzorná, zodpovědná), kdežto on klidně jde do školy a nechá doma tašku a není mu to divné:-). Hlavní problém je v tom, že jaká jsem byla školačka, taková bych ráda byla i matka školáka, ale je mi jasné, že to musím nechat na něm a to je právě to těžké. To jsou ovšem jen moje problémy, Pepa je v pohodě, zatím je to pro něj hodně lehké, číst už umí, ale nemám pocit, že by se tam nudil, je to prostě úplně nový život než byla školka a to ho zaměstná.. Je taky vidět, že je unavený, když měli poprvé plavání, chtěl jít spát už v půl osmé, což jsem nezažila. Od října mu taky začal kroužek – bouldering, to ho baví a těší se tam a začala mu taky hudebka, zatím jen nauka, ale mají prima učitelku a dělají to docela zábavnou formou, takže ho to neotravuje. I když se samozřejmě těší, až bude hrát na nástroj, pořád básní o kytaře, chce být Markem Ebenem:-).
Líbí se mu i ve družině, pořád mi tam odtud nosí nějaké obrázky, už si na to budu muset pořídit desky, a tuhle si dokonce sám od sebe udělal ve družině i úkol. Úkoly mají každý den, ale lehoučké, paní učitelka má pohodový přístup, když si vzpomenu na svoje školní léta, nikdo nesměl udělat čárku trošku nakřivo, dokonce jsme doma psala, ve druhé třídě jsem měla doma sešit a mamka mi diktovala při vaření a mytí nádobí věty, abych se naučila „psát hezky“. Tohle nám asi nehrozí. Zřejmě to nebude jen učitelkou, doba pokročila a přístup je jiný.
Taky už měl můj miláček první průšvih, vyrušoval, byl za dveřma a pak je učitelka rozsadila. Ale zdá se, že tím nijak netrpí. Prostě v tomhle fakt není po mně..
To snad zatím stačí, pokud mě Eliška nechá, zase se ozvu, jak toho bude čím dál víc umět, budu se chtít pochlubit. Mějte se hezky a napište nebo přijedte.
Ahoj, Milena
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Mílo,
tak jsem si pěkně početla! To je fajn, jak se Vám vede!
Nedávno jsme se s Vašíkem dívali na všechny Vaše fotky. Po plavání ve vaně bude následovat bazén? A kde? Když jsme byli načatí těma Vašime fotkama, tak jsme se pak podívali an Vašíkovo plavání na videu. No slza by mi ukápla jaké to bylo mimino a teď takovej kluk!
A Josífek je také šikula, prvňáček! Kam chodí do školy?, koukali jsme jakou mají pěknou třídu!
Přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem Vám posílala k narození Elišky obrázek na okno?
Ať ano, či ne, vystříhala jsem Vám jeden a vymyslela jsem to šalamounsky! Vlastně pro obě děti, aby to nebylo Josífkovi líto, že Eliška má/ by měla a on, ŠKOLÁK, ne!
Nechte se překvapit, pošlu to hned zítra!
Moc Vás zdravím!!!!
(Do Vašich končin se chystáme na svatbu Jajky Sílové 15.11. Opět si nejsem jistá kolik budeme mít času na návštěvu u Vás...)
Radka
Podzimní pozdravy z Písku
(Radka Vondrášková, 20. 10. 2009 18:52)